Mám malé děti, takže jsme poslední mikulášské dny intenzivně prožívali na bipolární hranici dobra a zla, strachu a radosti, obav a dobrého konce. Včera k nám domů dorazil Mikuláš, anděl a dva čerti. Připravili jsme pro ně seznam věcí, ve kterých by se děti měly polepšit a seznam věcí, které dělají pěkně, ve kterých jsou dobré a co jsou jejich dobré vlastnosti. Obě děti se mě křečovitě držely, a ještě než Mikuláš začal cokoliv číst, už rozklepaným hláskem slibovaly: „Já se už, Mikuláši, polepším. Já se už, Mikuláši, polepším.“. Večer, když se zklidnily, jsme spolu seděli v křesle a v klidu probírali, co jim Mikuláš říkal a jestli si z toho něco pamatují. Zeptal jsem se staršího syna: „Co jsi Mikulášovi sliboval?“. On okamžitě odpověděl: „Slíbil jsem Mikulášovi, že se polepším.“. „A v čem se polepšíš?“, „……“, „Co budeš dělat jinak?“, „……“, „Jak to bude vypadat, až se polepšíš?“. Po nekonečně dlouhých pauzách to začalo v malé hlavičce šrotovat a najednou bylo v očích vidět, že našel vysvobození: „No když Mikuláš říkal, že si po sobě neuklízím, tak já budu večer uklízet pokojíček“. Pochválil jsem ho a aniž bych cokoliv dalšího říkal, pokračoval: „a ráno budu uklízet po snídani.“. Říkám: „Tak tohle když budeš dělat, tak to tě určitě Mikuláš příští rok pochválí.“

Došlo mi z toho jedno poučení, které je obzvláště v tomto období končícího roku a bilancování důležité. Už od dob, kdy jsme dávali podobné sliby Mikulášovi, děláme podobnou chybu i v našem konání. Dáváme si nehmatatelné, neuchopitelné a hlavně nepředstavitelné cíle a závazky. Ruku na srdce, kdo si na přelomu roku nesliboval „Musím se sebou něco dělat“, „Najdu si lepší práci“, „Nebudu se tolik honit“, „Musím být více s přáteli/rodinou/blízkými“, „Budu se stravovat lépe“. Ale takovéto sliby jsou podobné tomu, že se polepšíte. Rozhodně nevíte, co budete dělat jinak, ani jak bude výsledek vašeho snažení vypadat. Proto ani nemůžete jasně říct, jestli aktuálním „děláním“ směřujete k danému cíli, nebo ne. Stejně tak bych se mohl ptát syna v průběhu dalších dnů, jestli se polepšuje? Nikoliv, večer se budu ptát, jestli si uklidil pokojíček a ráno u snídaně, jestli je uklizeno ze stolu. Syn si sám vymyslel, že cesta k polepšení je v těchto dvou aktivitách a ty jsou maximálně konkrétní, jasné a představitelné. Oba ten den jasně víme, jestli k dohodnutému cíli směřujeme, nebo ne.

Abychom si mohli naše cíle, plány a přání takto představit, je třeba se zastavit. A stejně jako my jsme spolu v křesle dlouho přemýšleli, co to to polepšení je, je potřeba se zamyslet, co je váš konkrétní cíl. Co chcete začít nebo přestat dělat, jak chcete konkrétně změnit svoje fungování. Chcete začít každý pátek chodit do posilovny, budete notebook nechávat na víkend v práci, naplánujete na každou první středu v měsíci setkání s přáteli nebo si jen sepíšete, co pro vás musí splňovat lepší práce a jak ji budete hledat? Pokud jsou vaše záměry konkrétní, zaraduje se i váš mozek, neboť pokud jasně vidí, co má být na konci, dokáže vymýšlet kroky, kterými se do cíle dostanete. A následně se uleví i vám, protože pocit frustrace vystřídá vidina konkrétního výsledku.

Abyste se mohli zastavit a přemýšlet, je potřeba si najít čas, kdy se budete moci zastavit a soustředit se. Vím, že období konce roku je obzvláště náročné, a proto jsem ve formě e-booku shromáždil 12 nejčastějších časožroutů a způsoby jejich krocení. Jedná se o seznam věcí, které lze dělat trochu jinak a ušetřit tím až 8 hodin týdně. Nechybí ani 12 výzev, návodů, jak konkrétně začít věci dělat jinak. E-book Zkroťte svých 12 časožroutů a zíkejte zpět den pro sebe je ke stažení zdarma a přeji si, aby vám pomohl získat čas na popisované zamyšlení.