Minulý týden jsem se zcela spontánně a neplánovaně rozhodl ráno vyrazit na hory na běžky. Patřím mezi ty jedince, kteří byli do tohoto sportu zasvěceni během školních lyžařských výcviků. Dodnes si pamatuji promítání videa ze závěrečných závodů, které pro pobavení všech promítala naše třídní učitelka zrychleně. Zatímco ostatní na zrychleném záznamu vyrazili do závodu jako fretky, můj start ve zrychleném podání vypadal jako nezrychlený start u ostatních. Lásku k tomuto sportu korunovalo pár vyjížděk s přáteli, kteří víceméně bydleli na bedřichovském stadionu, což bylo první a poslední místo, kde jsem je během vyjížďky viděl. Od té doby jsem běžky na nohách vnímal jako zbytečnou překážku jinak plynulého běhu.

Neskutečně mě lákala zimní projížďka zasněženými lesy, a proto jsem se loni (tentokrát dobrovolně) přihlásil do víkendové běžkařské školy.

Při rozřazování jsem, na základě prokázaných schopností, skončil v již tradičním družstvě. Lyžování je pro mě spojeno hlavně se sjezdovými lyžemi, pevnými botami i vázáním. Proto pro mě bylo naprosto nedostatečné, spoléhat se u běžek pouze na jednu malou hrazdičku na špičce gumové boty. Co chvíli jsem došlápl patou mimo lyži. Jakkoliv jsem se snažil, nedala se pomocí pevné špičky vůbec ovládat. Byla vratká a měl jsem co dělat, abych se na ní udržel. Představa, že při správné jízdě pojedu téměř neustále pouze po jedné lyži, byla pro mě noční můrou. Ač jsem prošel celou teorií, dostal prima vybavení, stále jsem na lyžích vrávoral jako stožár ve větru. Rozhodně jsem necítil žádnou jistotu, protože jsem lyži nebyl schopen ovládat prostřednictvím vratké špičky. Přisuzoval jsem to také špatné fyzičce, že nedokážu špičku, jediný styčný bod mého těla s lyží, udržet rovně.

Na video rozboru bylo evidentní, že teoreticky dělám vše dobře, ale nikdy nejedu pouze po jedné lyži, ale vždycky se lehce jistím druhou nohou. A proto jsem měl špatný náklon, skluz a komíhal se zepředu dozadu. I tak mě to posunulo výrazně dále, než cokoliv předtím.

Můj letošní svévolný výjezd byl prvním od absolvování kurzu. Vyjel jsem a snažil se vzpomenout na vše, co jsme se učili. Po pár kilometrech se mi začaly vzpomínky vracet, a už to vypadalo jako jízda podobná té, kterou jsem předvedl na konci kurzu.

Pak se ale něco stalo. Uvědomil jsem si, že jsem se celou dobu soustředil na onu nedokonalost běžkařského vázání. Lyže ovládaná špičkou, titěrný kousek pevné jistoty, která pro mě byla naprosto nedostatečná a proto jsem neměl jistotu v ničem, co jsem dělal. Zjistil jsem, že tohle mylné přesvědčení mě naprosto limitovalo v tom, abych se naučil skutečně jezdit. Uvědomil jsem si, že jsem na lyžích jezdil tak trochu jako baletka. Křečovitě jsem se držel hlavně ve špičkách, které pro mě představovaly jediné místo kontroly. V okamžiku, kdy jsem se od tohoto předsudku oprostil, zjistil jsem, že když na lyži došlápnu pořádně celou botou, tak ta má zespodu drážky, které zapadnou do těch na lyži a bota krásně sedí. Že když se do lyže opřu celou plochou boty, má mnohem větší stabilitu a drážky na sobě parádně drží. Že se lyže vůbec neovládá špičkou, ba naopak. Najednou jsem se sklouzl a bylo to tam. Najednou to šlo.

Podařilo se mi zbavit jednoho zbytečného a intenzivního předsudku. Povedlo se mi to díky tomu, že jsem se přestal soustředit pouze na problém, který neustále ovládal moji mysl a tím blokoval všechno ostatní.

A podobné je to i s úkoly, projekty a problémy, které chceme vyřešit. Až příliš se soustředíme na omezení, obavy a předsudky. Mnohdy až tolik, že nejsme schopni vidět nic okolo. A proto věc vzdáme, ačkoliv se reálně pohybujeme už jen kousíček od cíle. Důležité je ale skutečně uvěřit, že to dokážete, zkusit alespoň na chvíli odložit své předsudky, domněnky a obavy, a podívat se na věc objektivně a především pozitivně. Uvěřit, že vše má své řešení a že jsem schopen ho najít. Jakmile se člověku toto podaří, musí se při pohledu zpět jen usmívat. Nejezděte jen po špičkách, sklouzněte se pořádně, a bude to jízda!

Další podobné tipy najdete také v mém e-booku zdarma 12 tipů, jak dělat běžné věci trochu jinak a ušetřit tím až 1 den týdně, nebo přímo na právě otevřeném tréninku Naložte se svým časem smysluplně.