Proč není tak špatné říci si o pomoc, jak si možná myslíte

Minulý týden jsem probíhal městem a hledal, kde bych si mohl na chvíli sednout, dát si kávu, a zapsat si poznámky z konzultací, které jsem ten den absolvoval. Míjel jsem tramvajovou zastávku, ze které zrovna vyjížděla paní na invalidním vozíku. Zastavil jsem, abych jí dal přednost, a mohla bez problémů vyjet na chodník. A v tom se na mě otočila a něco mi říkala. V hluku ulice jsem jí nerozuměl, ale v hlavě se mi spustil zažitý program. Byl jsem si skoro jistý, že mě bude žádat o nějaké peníze, což je, bohužel, nejčastější důvod, proč mě cizí člověk osloví na ulici. Prohlédl jsem si ji ještě jednou, ale nesedělo mi to k ní. Sklonil jsem se tedy, a nechal si to zopakovat. Ptala se, jestli nevím, kde je Tibetský dům? Že to má být v ulici naproti McDonaldu. Najednou mi ze srdce spadl kámen, že se nebudu muset vymlouvat, že „žádné drobné nemám". A srdce mi úplně zaplesalo, že mohu být užitečný. Ukázal jsem jí, kde je McDonald's, i která ulice by to asi mohla být, a jak se tam dostat. Usmála se na mě a moc mi děkovala. A pak se stalo ještě něco dalšího, co mě donutilo se ještě více zamyslet. Paní se mě nesměle zeptala: „A vy tam tím směrem náhodou asi nejdete?". V hlavě mi proběhlo: „No tak ty seš úplně marnej! Jak tě to mohlo nenapadnout! Proč jsi jí to nenabídl rovnou sám!". Nejistě jsem ze sebe dostal: „Chtěla byste tam popostrčit?". „No, … ale jen kdybyste tam měl cestu", odpověděla rozpačitě. „No panejo! Já mohu teď a tady někomu pomoci! Někomu úplně cizímu! Úplně takhle jednoduše!", radovalo se moje vnitřní já. To už jsem ale tlačil vozík a zažíval si, co mi paní cestou popisovala. Že kostky na chodníku i přechodu jsou pro ni hotové peklo, nemluvě o tramvajových kolejích uprostřed. Pak jsme se už opravdu rozloučili a ona pokračovala dál bezpečně sama.

Na základě této zkušenosti jsem si intenzivněji uvědomil něco, co jsem zažil už tolikrát: lidé si chtějí pomáhat! Chtějí si pomáhat bezděčně, chtějí zažívat ten pocit uspokojení z dobrého skutku, chtějí cítit, že jsou potřební. A nemusí se nutně jednat o pomoc někomu na invalidním vozíku, či v nouzi. Vzpomeňte si na situace, kdy jste rádi někomu pomohli, když vás o to požádal. Kdy vám někdo pomohl, když jste ho o to jen požádali? A nemusí to být velké věci. Jsou to každodenní maličkosti, se kterými vám někdo rád pomohl.

Říci si o pomoc, nebo se odhodlat někomu pomoci, jsou poměrně křehká témata, což je bohužel také důvodem proč tolik možné pomoci zůstává nevyužito. Když si o pomoc říkáte, dáváte vlastně najevo, že něco neumíte, nejde vám, nevíte si rady, nestíháte to, a přiznat to někomu druhému může být stresující představa. Ale i když vy někomu chcete pomoci, můžete mít v hlavě obavy, jestli tím druhého neohrozíte, neztrapníte, neurazíte, jestli bude vaše pomoc vítaná, či jestli skutečně druhému dokážete pomoci. Na obou stranách se tak budují zbytečné a domnělé barikády. Jak jsem se ale snažil ukázat na příkladu v úvodu, když si o pomoc řeknete, tak ji dostanete. Když vás někdo o pomoc požádá, neříkejte, že odmítnete. Nechme teď stranou sympatie a averze.

Pokud někoho požádáte o pomoc, ulevíte tím sobě a zvládnete tak udělat všechno podstatné. Pomocná ruka vám umožní zvládnout věci rychleji. Díky pomoci ostatních najdete lepší způsob, jak se s problémem poprat a možná vám ukáže i cestu, jak věc příště zvládnout lépe. Zpravidla ten, koho žádáte o pomoc, umí danou věc lépe, rychleji a efektivněji. Často vám možná bude stačit pomoc jen s kousky vašich úkolů, které nejsou vaší kompetencí, specializací, nebo zodpovědností.

Zní vám to povědomě? Možná žádost o pomoc znáte pod trochu jiným označením, které je spojeno spíše s manažerskou prací. Delegování. Mnoho lidí možnost delegování rovnou škrtá, protože si říká „já nejsem manažer", „já nemám na koho delegovat". Na delegování ale nemusíte být manažer, ani nemusíte mít podřízené. Vymažte si toto podivné slovo z hlavy a nahraďte si ho spojením „říci si o pomoc".

Pokud zjistíte, že toho máte až nad hlavu, a že jsou ve vašem seznamu věci, které:

Proč bych toho člověka nemohl požádat o pomoc? A když ztratíte zbytečný stud a obavy, můžete požádat o pomoc svého šéfa, dokonce i zákazníka, významného partnera, nebo i respektovaného odborníka. Důležité ale je, abyste skutečně řekli, že potřebujete pomoci, co konkrétně potřebujete, jak to potřebujete, a proč. Na první pohled se to někomu může zdát jako poměrně striktní zadání úkolu někomu, koho chceme prosit o pomoc. Samozřejmě to neznamená, že byste neměli být zdvořilí, uctiví a o pomoc poprosit. Důležité ale je, aby druhá strana pochopila (ideálně hned napoprvé), že žádáte o pomoc. Často totiž začínáme nějak následovně: „Já toho fakt mám hodně, to je hrůza!", „Už si s tím nevím rady, ach jo!", „Našel byste si na mě chviličku, rád bych se s vámi o něčem pobavil", „Vím, že toho máte hodně a nerad vás ruším, mohl byste mi věnovat chvilku času?". Samozřejmě jsou lidé více empatičtí, kteří to vycítí a pomoc vám nabídnou, ale jsou i lidé méně empatičtí, více zaměstnaní, či hůře dostupní, které prostě jen nenapadne vám pomoc nabídnout, pokud si o ní neřeknete. Nečekejte, že vám pomoc bude nabídnuta, ale řekněte si o ni, jako ta paní na vozíčku.

Podívejme se ale na věc i z druhé strany, tedy ze strany toho, kdo pomoc může nabídnout, či nabízí. Nabídnutí pomoci a skutečná pomoc jsou nesmírným zdrojem motivace a pozitivního prožitku. Proto je dobré nabízet svoji pomoc, protože tím si můžete přivodit pozitivní náladu a motivaci, které vám pak mohou pomoci překonávat každodenní překážky a stres. Ač se může zdát, že pomoc někomu jinému je z pohledu čisté osobní produktivity a efektivity něco, co nás odvádí od našich úkolů, je poskytování pomoci ostatním stejně důležité jako odpočinek, zábava, či nicnedělání.

Aby pomoc padla na „úrodnou půdu", je třeba se zamyslet, jestli nabízíte tu správnou pomoc, tu správnou ingredienci, kterou druhá strana potřebuje. Lidé často o pomoc nestojí proto, že jim je nabízen jiný typ pomoci, než který potřebují. Pod „typem pomoci" si můžeme představit 3 druhy: PROČ, CO a JAK. Jestli daný člověk potřebuje pomoci s uvědoměním si PROČ se má do dané věci pustit, proč by to měl změnit, proč je to lepší, nebo proč mu to pomůže. Nebo CO má pro danou věc udělat, co by mělo být obsahem, co by měl obsahovat výsledek, co mně funguje, co si přečíst, nebo co použít. Nebo, a to asi nejčastěji, potřebuje pomoci s tím, JAK daného výsledku dosáhnout.

Vezměme příklad nějaké networkingové akce, víte s kým se chcete seznámit, víte proč zrovna daného člověka potřebujete oslovit, ale chybí vám odvaha, tedy jak na to. Když vám někdo bude radit, proč máte jako account manažer chodit dokola a bavit se s lidmi, moc vám s tím nepomůže, ani vám nepomůže, když vám bude někdo ukazovat, kdo je kdo a s kým byste se měl potkat. Potřebujete pomoci s jak. Tedy pomoci s kroky, které vám umožní překonat ostych, obavy, pomoci prolomit ledy. Taková pomoc bude vítána. Nebo vezměme třeba poskytnutí první pomoci, víte proč byste ji měli poskytnout, slyšeli a četli jste jak se poskytuje, ale často potřebujeme pomoci s tím, co by mělo být první, co druhé, co konkrétně v dané situaci dělat. Proto vám záchranář na telefonu říká kroky, které máte následovat. Nebo když vám například manažer plánuje rozvoj, říká vám, co děláte špatně, v čem nemáte patřičné výsledky, naplánuje vám školení, abyste se naučili, jak to dělat správně, ale neřekne vám proč byste se v této dovednosti měli vůbec zlepšovat, nebo proč je důležitá, nebudete mít motivaci se do věci pouštět. Nebo chcete držet dietu. Víte proč chcete držet dietu, třeba protože chcete zhubnout. Víte, co byste měli a co byste neměli jíst, ale nevíte jak tu změnu dostat do svého jídelníčku, jak zajistit, že budete moci dodržovat správné stravovací návyky, jak si připravovat svačiny. Opět uvítáte, když vám někdo pomůže s kroky, které vám dané věci objasní.

Zároveň vám tu rovnou jednu formu pomoci nabízím. Pokud nevíte, jak se dostat z koloběhu přetížení, jak se vrhnout do svých velkých projektů, jak odbavovat nálož e-mailů, či jak poznat, co dělat a co nedělat, rád vám pomohu během živého tréninku Naložte se svým časem smysluplně, Těším se na vás.