Mám za sebou poměrně náročné pracovní období, kdy jsem připravoval během jednoho týdne 5 tréninků, každý na jiné téma. Jakmile jsem zjistil, jaké ohromné množství práce a jak málo času mám, dostal jsem se do přirozeného stresu. Mozek začal rychle analyzovat každý můj trénink a co chvíli mi přihrál nějakou novou myšlenku, nebo související úkol. Jakmile jsem se pustil do přípravy jednoho tréninku, připutovala mi během chvíle myšlenka ohledně druhého, která okamžitě stimulovala další podobnou myšlenku k třetímu. Připadal jsem si jako vlk s košíčkem ve staré ruské hře Ну, погоди, který pobíhá zleva doprava, nahoru a dolů, aby chytil všechna padající vejce. Celý den jsem se opravdu nezastavil. Rychlým přepínáním mezi jednotlivými tématy, jsem se snažil pracovat na všem najednou a ke každému tématu jsem vyprodukoval řadu (nesouvisejících) poznámek. Když jsem se na ně na konci dne podíval, neměl jsem rozhodně pocit, že by mě celodenní snaha posunula dále. Naopak, i když jsem se skoro nezastavil, byl jsem se všemi tématy stále na startovní čáře a cílovou pásku zahalila ještě větší mlha. Přišel jsem o jeden den. Než s vámi nasdílím 3 kroky, kterými se s podobnou situací vypořádat, chtěl bych se na tento problém podívat od začátku.

Je až paradoxní uvědomit si, že čím více úkolů člověk má, tím více možností se mu otevírá. A široké spektrum možností stimuluje náš mozek k aktivitě. Může měnit jednotlivé činnosti a tak se neustále pohybovat v něčem novém a „zábavném“. Chování podobné dítěti, které přijde do nového zábavního parku a začne přebíhat z jedné atrakce na druhou. Jakmile se objeví nějaký zádrhel, nebo překážka, není třeba ji řešit, protože je tolik dalších věcí, na které je možné se okamžitě vrhnout. I my tak děláme spoustu jednoduchých, malých věcí, které nám vyplaví nějaký ten dopamin, tedy hormon uspokojení. Přebíháme od jednoho úkolu k jinému a vezeme se na vlně zaměstnanosti. Stres z blížícího se termínu jen podporuje, abychom přepínali častěji a rychleji a přiblížili se tak multitaskingu, který zvládají naše počítače.

Pokud ale dovolíme našemu mozku aby těkal mezi jednotlivými činnostmi, děláme toho sice spoustu, ale nic pořádně. Přepínání neumožňuje se skutečně ponořit do problému a dovést ho ke zdárnému konci. Přepnutím do jiné aktivity ztrácíme „nit“, neboli kontext, a je tak těžké v budoucnu navázat na předchozí myšlenky. Tím přicházíme i o to málo, co se nám podařilo na daném úkolu vymyslet. Hůře dokážeme rozpoznat relevantní informace od irelevantních, utříbit a zapamatovat si podstatná fakta. A protože na sebe necháváme působit větší množství různorodých podnětů, mozek často zapíná autopilota, takže si často ani nepamatujeme, co jsme dělali před chvílí.

Jak z toho ale ven? Zkuste následující 3 kroky, které jsem aplikoval i já v situaci, kterou jsem popisoval na začátku.

1. Zastavte se a dopřejte si trochu času k zamyšlení
Prvním důvodem těkání a přepínání mezi činnostmi je neurčitost. Pokud si u každého mini-projektu nerozmyslíme, co je skutečně potřeba udělat, jaké akce je potřeba provést, nemůžeme efektivně směřovat k cíli. Podvědomě budeme mít pocit, že nás čeká ohromné množství práce. Když se ale zamyslíme, zjistíme, že to jsou možná jen 3 jednoduché úkoly.

2. Rozdělte si čas
Druhým důvodem, proč přebíháme od jednoho k druhému, je tlak termínů. Přesněji obava, že danou věc nestihneme dokončit včas. Pokud jste ale splnili předchozí krok, umíte si lépe představit, co vás čeká a realisticky si rozvrhnout zbývající čas. V mém příkladě tedy, v pondělí a v úterý budu pracovat na tréninku A, ve středu na tréninku B, ve čtvrtek na tréninku C a v pátek na D. Na E mi už nezbude čas, ale mohu využít jeden den volna v následujícím týdnu. Díky tomuto pohledu se ujistíte, že věci zvládnete udělat a že se na každou dostane.

3. Soustřeďte se na jednu věc
Tímto se dostáváte do stavu uklidnění. Víte, co je rámcově třeba udělat, a vidíte, že na každou věc dojde. A teď je třeba odhodlat se k tomu nejdůležitějšímu. Ponořit se do prvního úkolu, věnovat se pouze jemu a dostat se tak do potřebné hloubky. Zpočátku bude přirozeně těžší udržet si pozornost a budou přicházet myšlenky nesouvisející s tématem, kterému se právě věnujete. Zkuste se ale podívat na svůj plán a s klidem je opusťte, protože vidíte, že na ně dojde a budete mít možnost se jim věnovat později. Můžete vyzkoušet pracovat ve dvacetiminutových blocích intenzivního soustředění. A poté si dopřát pětiminutovou pauzu (což je základem techniky Pomodoro). Po 20 minutách si projděte, co jste zvládli dokončit. Sami budete překvapeni, jak jste se posunuli kupředu.

Soustředění na jednu věc je nezbytným předpokladem tvořivé práce. Jedině tak, že nasměrujete veškerou pozornost na jednu konkrétní činnost, se můžete dostat skutečně do hloubky, k podstatě problému, a najít tak řešení, či cestu k dokončení.

Další tipy na udržení soustředění najdete také v mém e-booku zdarma 12 tipů, jak dělat běžné věci trochu jinak a ušetřit tím až 1 den týdně.